Uprchlíci, které Chorvatsko nepustilo na své území, čekají na nejistou budoucnost

Dominik Obruča: Noční směna je také ideální příležitostí, kdy si lze s uprchlíky v klidu popovídat. V táboře je ubíjející nuda – nejdál si mohou dojít na benzínku pro cigarety, a intelektuálně nejnáročnější aktivitou, která se nabízí, jsou společenské hry jako UNO nebo monopoly. Protože tu není co dělat, někteří kluci nemají důvod jít brzo spát a raději si sednou k nám, dobrovolníkům, a dlouho do noci si s námi potichu povídají nebo ukazují fotky na mobilu. Občas nám také přinesou sušenky či arašídy, abychom měli společně co chroupat.
Facebook

Hledání rovnováhy

Jana Římanová: V táborech je vidět snaha udržet si alespoň nějakou důstojnost. I v těch otřesných podmínkách vidíte u stanů viset vyprané prádlo. Rodiny vyráží na procházku po bahnitých hroudách v okolí. Protest v Idomeni nakonec proběhl poklidně. Zpívalo se a mávalo kusy toaleťáku jako bílými praporky. Na transparentech stálo „nemlaťte nás“ a „trpělivost + naděje = Evropa“.
Blogspot

Příběhy uprchlíků

Proč tvoříme stránku Příběhy uprchlíků? Důvod je prostý. Do Německa a dalších zemí přišlo v poslední době mnoho lidí především ze zemí Středního východu. Mají jinou kulturu, nic moc o nich zde v České republice nevíme a přirozeně tedy máme obavy. Ale Německo není daleko. Pojďme se podívat za konkrétními lidmi a promluvit si s nimi.
Cíle projektu:

  1. Pomoci atmosféře v České republice tím, že lépe poznáme konkrétní osudy lidí
  2. Chceme snižovat strach z neznámého
  3. Chceme sami poznat situaci v Německu a situaci těch lidí. Takový rozhovor může být přínosný a pozitivní pro nás i pro lidi na útěku.

pribehyuprchliku.cz

Příběhy z Morie

Jan Kundrát: Je mi blbé na místě stát a nic nedělat, tak se chopím osvědčeného triku pro navazování komunikace, beru plastový pytel a vydávám se sbírat odpadky. Abych se přiznal, jsem trochu zklamaný, že mi klienti spontánně nepomáhají, neberou si ode mě další pytle a rukavice, ale jenom odevzdávají své obaly od jídla. Každopádně sběr odpadků je dobrý alibismus pro poněkud kontaktnější přístup.
Facebook

Seznamte se s Danim

Renata Blažek: Během doby našeho rozhovoru se s Danim odehrála obdivuhodná změna. Člověk, se kterým jsem se seznámila, byl zamlklý, jeho stresovaná tvář byla bez úsměvu a apaticky hleděl na moře. Ovšem během hovoru se začal uvolňovat, začal mluvit bez zábran a s vtipem… a v té době, kdy jsme stáli u food trucku, už hýřil optimismem, rozdával úsměvy na všechny strany, společně se s námi fotil a ukazoval „paroháče“ :). Poté se ke mně otočil, jeho výraz opět zvážněl: „Chci vám strašně moc poděkovat. Víš, já jsem skutečně věřil, že dnes na té lodi umřu. A i potom, když jsme sem přišli, tak jsem myslel, že můj život už skutečně nemá cenu, že nemám za co bojovat. Ale po té chvíli s vámi jsem začal zase věřit. Díky vám vím, že to zvládnu, že mám důvod bojovat.. A i když to bude těžké, vím, že všechno bude dobré. Děkuji vám.“
Facebook

Peklo jménem Idomeni

Katrin Taillefer: Proč je nikdo nepoučí, jaká mají práva? Proč je prostě odepsali a zatratili? Do Evropy je nepustí, zpátky domů je nepřijmou. Řecko je odmítá. Co s nimi? Ti lidé žijí v otřesných podmínkách a nemají nejmenší vyhlídky na jakoukoli budoucnost. Mají jen dvě možnosti: buď přežívat v téhle ledové hrůze, nebo prostě umřít, což by bylo pro evropské vlády jistě jednodušší a přijatelnější. Tihle jedinci se jim prostě nehodí a oni teď – při tom ohromném počtu migrantů – nevědí, co s nimi.
Svobodné fórum

Pomáháme uprchlíkům ve Slavonském Brodu

Lucie Karmová: Po táboře neustále putují naprosto náhodné a zmatené informace. Při obědě jsme se doslechly, že včera večer byla v táboře na návštěvě chorvatská ministryně vnitra. Všechny ujistila, že v nejbližších hodinách žádný vlak nepřijede. Dobrovolníci pak dostali pokyn jít domů. A ejhle, v jednu ráno dorazilo skoro tisíc lidí. Nakonec tam snad asi sedm dobrovolníků bylo, policisté ale měli příkaz nedovolit jim pracovat. Nebo tak něco. Ach jo.
Blog Respekt 1
Blog Respekt 2
Blog Respekt 3
Blog Respekt 4
Blog Respekt 5