Uprchlíci nechápou, proč jsou u nás zbavení svobody

Jan Procházka: Důsledkem je jen velká frustrace zadržených lidí, velké náklady z jejich strany (za měsíční pobyt v táboře musí každý člověk včetně dětí zaplatit víc než 7 tisíc korun, pozn. red.), velké náklady ze strany státu. Před touhle vlnou byli v táboře lidé, které jsme po nějaké době vyhostili do jejich domovské země. Jenže současné uprchlíky není možné vyhostit ani předat – státy, ze kterých přišli, nepřijímají. Když víme, že si je nikdo nevezme, nemá smysl je v táboře držet, stejně budou za pár týdnů propuštěni.
Respekt

Zítra bude líp

Tomáš Novák: Srbsko-chorvatská hranice Bapska a Tovarnik v září 2015. Čeští dobrovolníci pomáhají mírnit dopady humanitární krize v souvislosti s přílivem uprchlíků.
Youtube

Obrovské štěstí pro všechny (a to myslím i pro Srby a Chorvaty) byla neskutečně perfektně fungující skupina českých dobrovolníků

Lubor Vokrouhlický: Srbové přiváželi nové a nové uprchlíky a ti se hromadili u zmiňovaného plotu. Překvapilo mě, kolik tam bylo dětí a rodin. Určitě půlka. Stovky a stovky… Zmrzlí a hladoví. Seděli před plotem a čekali. Hodiny. Chorvatská policie jim každou půlhodinu slibovala autobusy, které je rozvezou dál. Stmívalo se, masa lidí se neustále zvětšovala a každou chvíli mělo začít pršet. Spousta dětí neměla ponožky, pořádné boty a já vlastně nechápal, jak to dávaj. Ale na přemýšlení nebylo moc času. Rozdávali jsme oblečení, vodu, jídlo, deky.. Na betonu jsme balili kojence, uklidňovali jejich rodiče. Jednu chvíli jsem stál s dalšími dvěma kluky před tou masou, opřený o ten plot a uklidňovali jsme je. Hovořili s nima. Prosili je, ať vydrží.. Byli strašně frustrovaní, zbídačení, nemocní a už je to dost sralo. Čtyři pět hodin sedět na betonu. Pak to “bouchlo”.. Začlo velmi hustě pršet a někdo to prostě nevydržel a následně to nevydržel ani ten plot. Chorvati pochopili situaci a ten zmatek zmírnili tak, že hranici na chvíli “otevřeli” a pustili uprchlíky na OSMNÁCTIKILOMETROVÝ pochod k detenčnímu táboru v Osvetovači.
Facebook

Uprchlík je člověk

ELIM Letovice: Parta letovických dobrovolníků se rozhodla vydat na srbsko-maďarskou hranici u obce Röszke, v den kdy se „zavírala Evropa“ a uprchlíci měli poslední možnost se sem bezproblémově dostat.
Youtube

Běžence schovali v kempu. Nádraží osiřelo, prodejci jsou bez práce

Michal Pavlásek: Eidomeni-Gevgelija je oficiální hraniční přechod mezi Řeckem a Makedonií. Tedy přechod pro osoby s „mocným pasem“. Veze mě k němu Alexandar ze Srbska, kterého jsem si stopnul v Řecku. „U nás v Srbsku situaci uprchlíků na vlastní kůži poznal skoro každý z nás. Když jsem ty lidi viděl v parku u nádraží v Bělehradě, vrátil jsem se o roky zpět – a plakal jsem,“ vypravuje. „Vím, co to znamená, opustit rodný dům, který je pro tebe domovem, vším. Nosil jsem pak pro ně nějaké jídlo nebo manželka navařila větší večeři a odnesli jsme jim to. Ať poznají taky něco z naší kultury.“
Aktuálně

Bregana – Obrezje refugee non-camp ’15

Michal Jašek: Původně jsem nechtěl vytvářet ze své další cesty na jih nové album. Na místě jsem fotil jen malinko a nedůsledně a říkal jsem si, že se během toho víkendu vlastně nic, o čem bych mohl při fotkách psát, nestalo. Přesto ale cítím, že si ten víkend potřebuju, i kdyby jen pro sebe a i přes nabujelý uprchlický informační kotel rozlívající se internetem, zchroupat a uzavřít.
Facebook

Strach a hnus v Bělé-Jezové

Martina Ahmed-Čermáková: Rozdělování rodin je silně znepokojivým jevem, ke kterému zdaleka nedochází jen ve výjimečných případech. Běžně jsou propouštěcí doklady udělovány jednotlivým členům rodin v jiné termíny. To v praxi znamená, že rodiče a dospělé děti netuší, kdy se po propuštění zase shledají. Jsou známy případy, kdy byl otec od rodiny internován v mužském táboře ve Vyšních Lhotách na severní Moravě, zatímco žena a děti dále zůstaly v Bělé-Jezové. Tyto šokující a nepochopitelné, přesto údajně legální praktiky přímo volají po tom, aby se jimi neprodleně začaly zabývat mezinárodní instituce na ochranu práv rodiny a dětí.
A2larm

EU stojí pevně na svých nohou, nekončí ani se nerozpadá

Jan Jetmar: Prakticky všichni domnělí běženci, kteří byli udáni policii uvědomělými občany, byli, jak se ukázalo, vším jiným než běženci. Počínaje ženským folklórním souborem, přes lesní dělníky, fotbalisty, romské děti na exkurzi, až po kominíky. Národ je vyděšený k smrti, slyší trávu růst, udává každého, kdo nevypadá jako domorodec. Upřímně, ruku na srdce, kdo z vás viděl živého jednoho jediného běžence? A ještě jedna otázka, kdo je schopen rozeznat francouzského turistu jdoucího po náměstí v Bzenci od běžence ze Sýrie?
Svobodné fórum

Tři dny v uprchlickém táboře

Tomáš Znamenáček: Omdlít uprostřed davu znamená snadno ztratit botu, batoh, kontakt s rodinou a důstojnost. Cokoliv z toho se mezi několika tisíci dalších lidí hledá velice špatně. S jednou botou, bez věcí z batohu a po vyválení se na špinavé zemi definitivně přestáváte být člověkem a stáváte se uprchlíkem tak, jak si vás představuje průměrný Evropan. Rodinu nejspíš zase najdete, ostatně v táboře se o to stará přímo konkrétní služba. Jen vás nesmí odvézt do nemocnice a nesmíte v tom zmatku nastoupit do jiných autobusů. (Jedou všechny na stejné místo? Nevíme. Neví zásadně nikdo nic.)
Ohlasy dění na Boskovicku

Nepotřebuji svou křesťanskou identitu pojišťovat snižováním a pomlouváním jiných náboženství

Tomáš Halík: Hluboce se stydím za ty naše politiky, kteří se předhánějí v tom, kdo se s větším populismem sveze na vlně lidové přestrašenosti (opět cenzuruji přiléhavější výraz), která infikuje naši společnost až do té míry, že se dokonce začínají formovat fašistické bojůvky „domobrany“. Když vidím holé lebky s šibenicemi a protimuslimskými plakáty, pálící evropské vlajky, vidím v nich dvojčata muslimských fanatiků, pálících americké vlajky nebo hajlujících nacistů a neonacistů. Záběry z demonstrací xenofobů a zuřivá reakce (od Hradu po grafomany na sociálních sítích) na výzvu českých akademiků k rozumu mi připomíná závěrečnou scénu z Čapkovy Bílé nemoci, kdy zfanatizovaný dav rozšlape doktora Galéna i s lahvičkou léku, který mohl zastavit ničivou nákazu.

Svobodné fórum