Příběhy z Morie

Jan Kundrát: Je mi blbé na místě stát a nic nedělat, tak se chopím osvědčeného triku pro navazování komunikace, beru plastový pytel a vydávám se sbírat odpadky. Abych se přiznal, jsem trochu zklamaný, že mi klienti spontánně nepomáhají, neberou si ode mě další pytle a rukavice, ale jenom odevzdávají své obaly od jídla. Každopádně sběr odpadků je dobrý alibismus pro poněkud kontaktnější přístup.
Facebook

Seznamte se s Danim

Renata Blažek: Během doby našeho rozhovoru se s Danim odehrála obdivuhodná změna. Člověk, se kterým jsem se seznámila, byl zamlklý, jeho stresovaná tvář byla bez úsměvu a apaticky hleděl na moře. Ovšem během hovoru se začal uvolňovat, začal mluvit bez zábran a s vtipem… a v té době, kdy jsme stáli u food trucku, už hýřil optimismem, rozdával úsměvy na všechny strany, společně se s námi fotil a ukazoval „paroháče“ :). Poté se ke mně otočil, jeho výraz opět zvážněl: „Chci vám strašně moc poděkovat. Víš, já jsem skutečně věřil, že dnes na té lodi umřu. A i potom, když jsme sem přišli, tak jsem myslel, že můj život už skutečně nemá cenu, že nemám za co bojovat. Ale po té chvíli s vámi jsem začal zase věřit. Díky vám vím, že to zvládnu, že mám důvod bojovat.. A i když to bude těžké, vím, že všechno bude dobré. Děkuji vám.“
Facebook

Peklo jménem Idomeni

Katrin Taillefer: Proč je nikdo nepoučí, jaká mají práva? Proč je prostě odepsali a zatratili? Do Evropy je nepustí, zpátky domů je nepřijmou. Řecko je odmítá. Co s nimi? Ti lidé žijí v otřesných podmínkách a nemají nejmenší vyhlídky na jakoukoli budoucnost. Mají jen dvě možnosti: buď přežívat v téhle ledové hrůze, nebo prostě umřít, což by bylo pro evropské vlády jistě jednodušší a přijatelnější. Tihle jedinci se jim prostě nehodí a oni teď – při tom ohromném počtu migrantů – nevědí, co s nimi.
Svobodné fórum