Renata Blažek: Během doby našeho rozhovoru se s Danim odehrála obdivuhodná změna. Člověk, se kterým jsem se seznámila, byl zamlklý, jeho stresovaná tvář byla bez úsměvu a apaticky hleděl na moře. Ovšem během hovoru se začal uvolňovat, začal mluvit bez zábran a s vtipem… a v té době, kdy jsme stáli u food trucku, už hýřil optimismem, rozdával úsměvy na všechny strany, společně se s námi fotil a ukazoval „paroháče“ :). Poté se ke mně otočil, jeho výraz opět zvážněl: „Chci vám strašně moc poděkovat. Víš, já jsem skutečně věřil, že dnes na té lodi umřu. A i potom, když jsme sem přišli, tak jsem myslel, že můj život už skutečně nemá cenu, že nemám za co bojovat. Ale po té chvíli s vámi jsem začal zase věřit. Díky vám vím, že to zvládnu, že mám důvod bojovat.. A i když to bude těžké, vím, že všechno bude dobré. Děkuji vám.“
Facebook