Teď není potřeba číst zprávy o uprchlících, teď je potřeba zvednout zadek a jít pomoct!

Jirka Vačkář: Proč Srbsko naveze tisíce lidí do jednoho místa a neobtěžuje se zajistit na místě pořádek? Proč práci, kterou má dělat srbská policie dělají dobrovolníci z různých jiných zemí? Proč my, kteří jsme přijeli podat ruku v nouzi, nabídnout vodu žíznivým a deku mrznoucím, najednou držíme policejní zátarasy? Proč pro ty lidi přede mnou nemohu udělat nic víc, než že je nepustím dopředu a budu jim opakovat, že musí počkat?
G+

Syřany dohnal k cestě do Evropy hlad

Ve chvíli, kdy vyschly zdroje z Evropy i od dosud štědrých států Perského zálivu, zahájil Světový potravinový program kampaň na sociálních sítích. „Tato kampaň byla spojena s písní „I Need A Dollar“, tedy „Potřebuju dolar“. Zhruba tolik, tedy jeden dolar, dosud Světový potravinový program platil každému syrskému uprchlíkovi na jeden den,“ píše Frankfurter Allgemeine Zeitung. První reakce na kampaň byly dobré. Nejvíc peněz přišlo ze Saúdské Arábie – více než 50 milionů dolarů. Jenže potom začaly dárcovské země trvat na tom, aby byly prostředky na následující rok naplánovány realističtěji.
ČRo

Bapska podruhé

Jan Kundrát:  Celé téma je pro mě těžké snad i proto, že si pomalu uvědomuju bezvýchodnost celé situace, a osudy jednotlivých lidí ke mně pomalu pronikají.
Facebook

Jedna noc v životě dobrovolníka na srbsko-chorvatské hranici

Tomáš Jungwirth: Sunar. Dělat či nedělat. Přichází dobrovolnice Kristýna a žádá si lahvičku. Probíráme to s Martinem, týpkem, co dělá festivaly a má podobný přístup k věci jako já. Hygiena je věc jedna, tu jsme zjevně připraveni zkousnout, ačkoliv pokyn shora zní jasně – nedělat. Namíchání malé lahvičky sunaru ale především trvá několik minut a vyžaduje si všechnu Martinovu pozornost. Mezitím mi bude chybět na čaji.
Deník Referendum

Asi poprvé za celou jejich cestu se k nim někdo chová slušně, lidsky, s úctou a soucitem, který si zaslouží

Lucie Mimová:  Dětí jsem čekala hodně, ale jejich množství překonalo mé očekávání. A právě děti jsou největší obětí absolutní nečinnosti a ignorace vlád na všech stranách. Je jen těžké popsat tu neskutečnou bezmoc. Oblékat a přebalovat ve 3°C malé miminka (a že jich bylo), malé i větší děti. Uplakané a v tom horším případě absolutně vyčerpané a apatické, nemocné. Záněty spojivek a rýma byly to nejmenší. Bezmoc, kterou vyvažovala neuvěřitelná vděčnost a pokora ze strany uprchlíků se těžko vysvětluje. Nespočítám, kolik jsem dostala objetí a vlídných „polibků“ od vděčných maminek, od dojatých babiček. Nespočítám, kolik chlapů jsem viděla plakat, protože jich byly desítky, stovky. Plakaly vyčerpáním, vděčností, překvapením. Plakaly, protože se k nim někdo konečně choval jako k lidem, s úctou a soucitem. A zaslouží si naši úctu stejně, jako my tu jejich.
Facebook

Požadovat omluvu po ostatních, aniž bych jí byl sám schopen, je ostudným vrcholem pokrytectví

Jakub Hein: Kdy jsme ale slyšeli antiislámské fanatiky říct, že neschvalují útoky na ženy v šátcích v ulicích Prahy? Kdy naposledy veřejně odsoudili plánované bombové a žhářské útoky na ubytovny v Německu? Kdy řekli, že nikdo nemá právo nutit ženy násilím k tomu, aby na hlavě něco nosily či nenosily? Kdy odmítli zastrašování a výhrůžky na sociálních sítích, se kterými se mnozí tak často setkáváme od anonymních účtů s profilovkou s logem IVČRN?
Facebook

Kdo jsou čeští dobrovolníci?

Ve skupině, kde se sdružují čeští dobrovolníci na pomoc uprchlíkům, je momentálně 3 272 členů. Z nich už vyjelo do terénu přes 1 500 lidí. Nejčastěji na hraniční přechod Berkasovo-Bapska, kde už šest týdnů fungovala česká základna. Další dobrovolníci pomáhají s tříděním sbírek, finančně podporují ty, kteří vyjíždí, hledají informace pro své plánované výjezdy, domlouvají se s ostatními, aby složili posádky do aut. Přibližně z poloviny jsou to studenti, z poloviny pracující lidé.
Pomáháme lidem na útěku